Poslední úprava: Svoboda dne 20.12.2017

Maraton psaní dopisů - prosinec 2017

Ve dnech 13. a 14. prosince probíhala na naší škole akce Maraton psaní dopisů, což je největší lidskoprávní akce, kterou pořádá Amnesty International. Tuto akci na naší škole zorganizoval student Robin Braun ze 3. D. Na podporu obětí bezpráví napsali studenti celkem 338 dopisů, které poputují do různých oblastí světa jako jsou Čína, Bangladéš, Palestina. Současně se podařilo vybrat více než 4000 Kč nutných k odeslání dopisů. Robinovi patří za organizaci celé akce velké poděkování. Foto ZDE
Mgr. Kateřina Chalašová


Mikulášská v nemocnici

Již tradičně naši žáci pomáhají navodit v Masarykově nemocnici čertovskou atmosféru. Tentokrát akci zajišťovali Štěpánka Karasová, Ondřej Krýsl a Michal Junek – moc děkujeme! FOTO
Mgr. Skalská


Vánoční obdarování

Vyučující i žáci se v letošním roce zapojili do několika vánočních akcí:
• Vánoce dětem – zajištění dárků pro děti z Klokánku Hostivice
• Vánoce v Trmicích – zajištění dárků pro děti ze sociálně handicapovaných rodin
(spolupráce se ZŠ Trmice)
• Andělský strom - pokud jste se s tímto projektem zatím nesetkali, nyní máte možnost:
Andělský strom je jedním z programů Mezinárodního vězeňského společenství (Prison fellowship international), který je zaměřen na pomoc rodinám (zejména dětem) osob ve výkonu trestu odnětí svobody. V rámci tohoto projektu posílají dobrovolníci jménem rodičů a s jejich vlastnoručně psaným dopisem vánoční dárky jejich dětem.
Tato pomoc má vlastně dva aspekty. Jednak samozřejmě sociální – vzhledem k tomu, že jeden z rodičů absentuje, potýkají se tyto rodiny často s velkými finančními problémy. Balíčky, které Mezinárodní vězeňské společenství odešle, jsou nezřídka jediným či největším dárkem, který na dítě pod stromečkem čeká. Druhá stránka je morální, nebo chcete-li společenská. Odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody představuje obrovské stigma pro celou rodinu, která se pak setkává s opovržením, posměchem a sociálním vyloučením. Kombinace těchto dvou aspektů pak vytváří velké břímě, které je zvláště pro ty nejmenší velmi těžké. Ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství Gabriela Kabátová zdůrazňuje, že některé děti „nemají někdy ani na obědy ve škole, nemají dost oblečení, tátu či mámu nemohou skoro vůbec vidět, cesta tam je drahá, často se bez auta nedá do věznice dostat, jsou hodně nedostupné,  "normální " děti je přijímají těžce, protože doma slyší, že jsou ze špatné rodiny. Ty děti jsou prostě jiné, stigmatizované a nesou si hrozný balvan, za který absolutně nemohou.“
Děkujeme všem, kteří se do obdarování někoho potřebného zapojili!
Mgr. Skalská


Exkurze Rakousko - 18.10. - 20.10. 2017

Ve dnech 18.10. - 20.10.2017 jsme se se zájemci ze třetích a čtvrtých ročníků našeho gymnázia vydali na exkurzi do Rakouska. První noc jsme strávilií v Mlýnhotelu Vílanec a ráno jsme vyjeli do Vídně. Nejprve jsme si prohlédli známý zámek Schönnbrunn nedaleko Vídně, pak jsme se přesunuli přímo do centra. Obdivovali jsme pamětihodnosti evropské metropole,  např. Chrám svatého Štěpána (Stephansdom), Hofburg, Hundertwasserhaus, budovy kulturněhistorického a přírodovědného muzea. Po příjemné společné procházce a individuální prohlídce města jsme se autobusem přesunuli do Hotelu Alf v Borovanech. Ráno jsme přejeli do Salzburgu, navštívili společně pevnost Hohensalzburg, prošli celé centrum města se zastávkou u rodného domu Mozarta, procházeli jsme se úzkými uličkami i kolem  reprezentativních paláců. Počasí bylo nádherné, výhledy na Taury a historické centrum Salzburgu nepopsatelné, nálada výborná. Exkurze se velmi vydařila.
Fotogalerie ZDE.
Mgr. Hujová


Exkurze IQ Landia Liberec - 4. květen 2016

Ve středu, již nevím, kolikátého května se naše početná skupina vydala na cestu za poznáním do prostor Liberecké IQ Landie. Po dlouhé a náročné cestě nás na místě uvítal déšť a vůz Škoda Fabia upevněný na páce před vchodem do areálu, který si i přes nepřízeň počasí někteří mí vědomostí chtiví spolužáci prostě museli zkusit zvednout.
Po uvítání od nepříliš příjemného člena místního organizačního týmu a instrukcích místního personálu co všechno smíme a nesmíme, jsme se vydali na vesmírnou projekci do planetária. Film byl promítán na strop ve tvaru kopule, na kterém by se naprosto úžasně hrály hry. Po filmu jsme se odebrali asi na hodinku a půl do části, kde nám byly předváděny různé fyzikální pokusy, které byly, světe div se, zábavné a poučné. Pak již nastalo vypuštění mne a mých spolužáků do jednotlivých oddělení za účelem vyplnění zadaných formulářů a dalším vzděláváním.
Na místě byla obrovská spousta exponátů, které by člověk na škole jen marně pohledal. Od humanoidního robota přes ohnivé tornádo až po simulátor zemětřesení. Všechny tři výše zmíněné exponáty mě osobně velice zaujali. Robot opravdu dělal, co se mu nařídilo přes ovládací desku, ale ke zklamání mne a mých spolužáků nebylo možno naprogramovat zdvihnutý prostředníček. Onen zemětřesný simulátor byl celkem fajn na cvičení balancu i při osmi stupních Richterovi stupnice, ale zažít na živo bych to nechtěl. Dále nebyla špatná věc, kterou jsem pracovně nazval komora utrpení. Důvod to má jednoduchý – v komoře byly mikrofony, které měřily sílu výkřiků lidí uvnitř. Občas byly skřeky zevnitř se ozývající opravdu hrůzostrašné. Můj osobák je 125 decibelů, což bylo v horní hranici zdejší škály.
Dále se člověk například pomocí kamery a greenscreenu mohl přenést na Měsíc, postavit dechberoucí hrad z písku, projít miniaturní zrcadlové bludiště nebo se prostě jen kochat nad tím jak vaši spolužáci na leteckém simulátoru padají jak hrušky ze stromu. (já žuchnul taky, ale to bylo určitě chybou toho stroje)
Celkově jsem exkurzi shledal úspěšnou, až na zdánlivě nekonečnou cestu…
Vilém Maruš, V6.A

Zobrazit