Martina Daňková (4.E) - Mistrovství světa plavání v Římě

Pro ty, kteří mě ještě neznají. Jmenuji se Martina Daňková. Je mi 18 let a již 4. rokem navštěvuji toto gymnázium. Mám za sebou 12 let "plavecké kariéry", která mě obohatila o plno kamarádů, zážitků i zkušeností. Když jsem se v deseti letech poprvé zúčastnila Mistrovství České republiky v plavání, chtěla jsem si domů odvést medaili, jelikož jsem byla zvyklá vyhrávat. Ale to, že budou rovnou 2 zlaté a k tomu 2 české rekordy jsem nečekala.

Následovaly další 4 roky v žákovských kategoriích, splněný limit do reprezentace ČR kadetů, přechod mezi dorostenky, splněný limit do juniorské reprezentace a pokusy o plnění limitů na juniorské mezinárodní soutěže. Žádný z těchto limitů se mi ale nepovedlo pokořit. Těžko říct, co bylo důvodem. Jeden rok zdravotní problémy, které mi nedovolily 3 měsíce trénovat, následně přehnaná motivace a možná jsem na to prostě neměla.

Začal se však psát rok 2009, přišlo mé první neúspěšné dorostenecké mistrovství a následně jsem odjela společně s oddílem do Českých Budějovic na republiku dospělých. Vzhledem k tomu, že po OH v Pekingu skoro všechny plavkyně začaly plavat v nových plavkách, jsem se rozhodla, že si je také vyzkouším. Měla jsem strach, ale zároveň neměla co ztratit. Nejlepší česká plavkyně v prsových disciplínách nestartovala ze zdravotních důvodů, což byla jedinečná šance na titul. Když po doplavání závodu na 50m prsa svítilo na časomíře moje jméno, nemohla jsem uvěřit. A zde se zrodil můj sen, splnil limit na Mistrovství světa do Říma. Čekal mě náročný půlrok, plno odříkání a dřiny. Na Velké ceně Bratislavy jsem sice dokázala zvítězit, ale o pouhou desetinu jsem limit nesplnila. Čas plynul a já věděla, že jestli chci, tak už prostě musím. Bohužel stále bez úspěchů. Pak to přišlo. Poslední kvalifikační závody, poslední šance. Rozplavba plavaná takticky na postup, v semifinále 8 setinek za limitem a poslední start sezóny. Teď nebo nikdy. Nemožné se stalo skutečností a na omeze svítil splněný limit pro účast na Mistrovství světa. Byl to ten nejúžasnější pocit, jaký si umím představit. Senzace, nádhera, chtěla jsem štěstím vyskočit až do nebe. Ale opravdu to ten nejúžasnější pocit jenom byl, jelikož to jsem ještě netušila, co to jsou velké závody.

24. července jsem po přípravném soustředění společně s českou seniorskou reprezentací odletěla do Říma. Hned na letišti nás omámilo šílené vedro, které panovalo po celou dobu závodů. Náladu nám však zlepšil nádherný pokoj a ten největší úsměv na tváři nám vykouzlil první pohled na plavecký areál. Nic podobného jsem v životě neviděla. Bylo to naprosto neuvěřitelné, ten bazén, plno lidí, světoznámých lidí a já mezi nimi. Závodit se začalo 26. července a hned následující den mě čekal můj první závod, doplňková disciplína 100m prsa. Rozplavání, dvacetiminutové soukání do plavek, masáž, čekání v přípravné místnosti a následně samotný závod. Obsadila jsem 51. místo, což někomu může připadat, že to vůbec není dobré, ale já si vytvořila nový osobní rekord a splnila limit do seniorské reprezentace. Následující start mě čekal až 1. srpna. To pro mě bylo asi ze všeho nejhorší, nekonečné čekání. Měla jsem vysoké cíle. 50m prsa považuji za svou hlavní disciplínu, ale i přesto, že jsem si též zlepšila své maximum, tak vše nevyšlo, jak bych si přála. Sprint je hodně o štěstí, musí vyjít každá maličkost. Následující den proběhlo slavnostní ukončení závodů a zasloužená After party. Pak odlet domů a konečně prázdniny. Rozhodně nelituju, že jsem přišla o více než polovinu prázdnin. Bylo to něco jedinečného, co už třeba nikdy nemusím zažít.

Rozhovor s Martinou Daňkovou na PLAVECKÉM BLOGU naleznete na tomto odkaze. Připojujeme rovněž malou fotogalerii ze závodů.

K dosaženému úspěchu GRATULUJEME.